klára // po dánsku stopom

Vždycky si na velikých cestách píšu deník. Už jsem si totiž všimla, že takové ty prázdninové dny, které trávíme od probuzení až do noci venku, kdy každá hodina obsahuje zážitků jako celý normální den, tak že právě tyto dny se mi navzájem vytěsňují. Na jednu stranu úplně rozumím svému mozku, že to není všechno schopný pojmout, ale je to taková škoda! A tak si píšu deník. A taky možná proto, že v skrytu duše doufám, že je jednou všechny někdo najde a vydá a já budu něco jako Zikmund a Hanzelka. Haha. Ale to největší plus samozřejmě je, že když bych chtěla někdy někomu vyprávět o jakékoli cestě, můžu si na ní vzpomenout, jako by to bylo včera. Jako třeba teď. Takže i když už je to skoro dva měsíce, co jsme byli na čtrnáctidenní cestě v Dánsku, vytahuju své zápisy, a pokusím se to dát dohromady.

Protože jsme samozřejmě věděli, že jedeme do asi nejdražší země Evropy, snažili jsme se šetřit, kde to šlo (abychom pak mohli rozhazovat za půjčování kol a kánoí <3). Takže jsme stopovali. Což je v Dánsku až srandovně snadné. Opravdu! Nejdéle jsme čekali asi 30 minut. Přes Německo to bylo horší, ale i tak jsme k večeru druhý den překročili hranice.

…A teď jsme tady. Je večer a máme postavený stan v nejroztomilejší Dánské vesničce pár kilometrů za hranicemi. Jmenuje se Møgeltønder a v průvodci je popsaný opravdu výstižně: „Møgeltønder – kdybyste mohli, tak si ho zabalíte do baťůžku a vezmete domů jako dárek pro babičku.“  Líp bych to neřekla. Řady malých domků a plané růže před každým vchodem. Jednoduché tvary a čisté fasády (bílé nebo cihlové). Zní to jako kýč, ale tam to působilo opravdu hrozně přirozeně. A další den jsme tady objevili bleší trh! …

…Řekli jsme si: „Je škoda, být tak blízko západnímu pobřeží a nepodívat se tam.“ A tak, i když už byl večer, jsme to alespoň zkusili! A ono to vyšlo! Zastavila nám klučičí výprava za dobrodružstvím. Táta, děda a vnuk jeli stanovat k moři.  A Vzali nás s sebou! Na konec světa. Krásný konec. Vypadalo to tam úplně jako ve Skotsku. Včetně oveček a všech odstínů zelené. Jen krávy neměly ofiny. Došli jsme úplně k vodě a uvařili si zalévací polívku z naší citrónové vody, protože jinou jsme už neměli. Ty čínské polívky naštěstí měli limetkovo-krevetovou příchuť, takže se tam ty citrusové tóny ztratily…

…Při přesunu do jezerní oblasti, se nám stala věc, která hezky vystihuje otevřenost a vstřícnost Dánů. Nebo alespoň toho vzorku, který jsme celých 14 dní potkávali.  Ten večer totiž Aleš zjistil, že nechal mobil v posledním stopu. Asi hodinu jsem ho prozváněla, ale mobil nebyl. Měli jsme tam stažené všechny naše mapy, adresy campů, muzeí, architektury a všeho, co jsme chtěli vidět. Při 34 prozvonění to zvedli. Smáli se.  Řekli, že si jen dají večeři a dovezou nám ho.

…Dočetli jsme se, že jezerní oblast je jedno z nejkrásnější míst v Dánsku na výlety do přírody. Taky aby ne, nachází se tady i nejvyšší hora Dánska se svými úctyhodnými 172 m. n. m. Haha. Každopádně, když jsme se ráno probudili, mělo podle předpovědi celý den pršet. Asi po hodině spřádání plánů, jsme vybrali ten nejodvážnější. Vyrazili jsme na výpravu podél břehů jezer. Poprchalo. Pršelo. Přišla bouřka. S myšlenkou, že je v campu sušička jsme mokli vlastně rádi. Viděli jsme všechno od obřích vodních ploch, přes divné kačenky, až po nejkrásnější sportovní plovárnu. Několik mol na písčitém břehu. Jednoduché, krásné a prostě to tam tak zapadlo. Člověk by si řekl: Kdo by se šel koupat v 10 stupních, a když prší? Byli tam všichni. Sportovní plavci v neoprenech, dva dědové, co se přišli otužit, děti anebo cyklisti, co do vody skákali rovnou tak, jak přijeli (i v helmách). Všichni se smáli a měli radost. A druhý den, když se konečně vyjasnilo, jsme si půjčili kánoi. A to jsme měli radost zase my žejo…

V Aarhusu jsme poprvé vyzkoušeli aplikaci To Good To Go, která bojuje proti plýtvání s jídlem. Funguje to tak, že v jejím systému jsou zaregistrované pekárny, kavárny, fastfoody, pizzerie a tak. Těsně před zavíračkou prodávají jídlo, co jim zbylo třeba s 90% slevou, jen aby ho nemuseli vyhodit. Nám se tak podařilo získat 4 kousky pizzy za cenu jednoho na hipstr street food festivalu ve vnitrobloku. A pak jsme tam utratili všechny peníze, co jsme ušetřili, za strawberry champagne home made nanuk, protože byl moc krásný a by byl fakt hřích si ho nedat.

A taky jsme tady měli úplně první zkušenost s místními charity second handy. Na rozdíl od českých, tady prodávají nejen oblečky, ale i nádobí a nábytek. Samozřejmě, že jako všude jinde, to jsou z 70% procent cetky. Ale zase, když na něco opravdu narazíte, tak tomu nemůžete uvěřit. Třeba váza Savoy od Aalvara Alta.

V Kodani bylo jasné, že si musíme půjčit kola. Za prvé, protože ke Kodani prostě patří, a za druhé, protože pěšky bychom to jen těžko všechno stihli. Měla jsem celý seznam toho, co chci vidět!  A i když jsme naše plány rozhodili skoro do dvou dnů a půjčili si ty bicykly, stejně bylo nereálné stihnout to všechno. Ale nahodili jsme opravdu nadlidské poznávací tempo, a nakonec jsme ten den viděli:

  1. Přísně protestanský Grundtvig’s Church. Jen bílá cihla, dřevěné židle, trubkové lustry a oltář. Větší čistotu formy jsem nikdy neviděla.
  2. Superkilen – Jak říká Aleš, hřiště pro kola. Takže něco jako to, ale v pojetí dánské architektury <3. Zábavné, kopcovité, stylové a chtěli jsme být zase malí. Ale za mě hlavní přínos v tom, že tady nepohlíží na děti, jako na hloupé a slepé lidi bez vkusu.
  3. We food – Další platforma proti plýtvání s jídlem. Berou si od supermarketů kazové zboží, a prodávají ho za hubičku. Třeba potlučenou zeleninu a ovoce. Ironie je, že i když ve we food prodávají ovoce a zeleninu kazové, tak pořád někdy v lepší kvalitě než třeba v Albertu u nás. Achjo.
  4. Mirror House od dánského studia MLRP – napůl černý, napůl zrcadlový minimalistický domek na okraji parku v centru Kodaně. Ta jeho poloha mi byla hned divná. Vypadal spíš jako chatka někde u moře, na předměstí. Ale když jsme k němu přijížděli, tak nám všechno docvaklo. Ty děti a jejich křik bylo totiž slyšet na hony. Byl to „ playground pavilion“. Stavba na dětském hřišti se sociálním zařízením a zázemím pro školku. Zrcadla byla deformovaná, takže pro ty děti byla ohromná prča se koukat, jací jsou najednou špekouni. A ta černá zas jen utlumovala barevnost všech těch prolízaček. Za mě dost fabulózní. Jen se tam nedá vydržet moc dlouho, aniž byste ohluchli teda.
  5. Nyhaven – jedna z nějstarších částí Kodaně, takové ty barevné staré domky, jako z pohlednic, ale na metr 10 turistů. Tam nás vysvobodil Kunsthal Charlottenborg. Galerie současného umění, které jsme si všimli, protože měla okna naplněné uprchlickými vestami. Bylo to Ai Wei Weiovo – Soleil Levant, a ty vesty jsou všechny z pláží ostrova Lesbos. Ve dvoře Galerie je kavárna, a ještě k tomu s venkovním nábytkem Palissade collection od Bouroullec Bros, což byl neskutečně vítaný únik před tím mordorem turistů venku.
  6. Kalvebod Brygge – městské nábřeží plné mol, lavic, sjezdů pro kola a skluzavek pro lodě. V některých částech je i městská plovárna s výhledem na mořský kanál. Ale déšť nás odsud vyhnal dřív, než bylo potřeba myslím.
  7. Takže jsme zapadli do kavárno-knajpy jak s minulého století, protože v tom lijáku nebylo nic jiného k nalezení. Když jsme si objednali kávu (už druhou ten den, a to je přesně ten důvod proč jsme šetřili ve we food a tak), tak jsme dostali celý frenchpress s nejrozkošnější mlíčenkou, pozorovali jsme obrazy loděk na stěnách a dýchala na nás atmosféra starých časů. Už jen proto, že se tam mohlo kouřit!?
  8. Christiansborg Slot – na hradě Christiansborg (současný parlament), je veřejnosti a for free přístupná věž, ze které vidíte celou Kodaň a dokonce dohlídnete i do Malmø.
  9. Circle Bridge – most, který se skládá z 5 kruhů rozdílných velikostí, z nichž každý má svůj stožár s lanky. Navíc je pohyblivý. Na pohled je moc zajímavý, ale doopravdy vynikne až při pohledu z vrchu. Takže protože nejsem dron, tak nemám jedinou fotku, která by alespoň trochu ilustrovala, jak geniální je.
  10. Christiania – Něco jako hippie komuna, squatteři okupující bývalá kasárna, vytvořili si svoje město ve městě, se svými pravidly a zákony. Vláda je tehdy v 60’s nechala být, jako sociální experiment. Tehdy oukej, bojovali proti konzumu, mělo to určitou filozofii! Ale dnes, když se tam procházíte, a celé se to v podstatě skládá ze střídajících se stánků s hašišem a čepicemi Boba Marleyho na každém metru, tak to působí jen jako úplně plochá turistická atrakce, která si do puntíku protiřečí se svojí zakládající ideou.
  11. Kastrup Seabath – Mořská kruhová plovárna na kterou jsem se těšila ze všeho nejvíc. Hrozně zajímavá, zároveň funkční, a nic není navíc. Má tvar šneka, takže její stěny chrání návštěvníky před větrem. Což se u Balstkého moře opravdu hodí! Byl už podvečer, ale ještě svítilo slunce, takže jsem se překonali a skočili tam! Bylo to to nejstudenější moře na světe ale stejně jsme to ještě asi 3x zopakovali a vůbec se nám nechtělo zpátky do campu. Jenže už byl opravdu skoro večer, a my byli úplně na druhé straně Kodaně, 15 km od našich spacáčků. Tak jsme nasedli a jeli.
  12. A jeli a jeli.
  13. A pak jsme málem umřeli vyčerpáním.Byl to jeden z nejkrásnějších dnů vůbec.

… Teď už přesun na ostrov Møn. Jedna z výhod stopování v Dánsku je, že na některých trajektech, se platí jen za auto. Takže vás lidi berou přes moře úplně zadara. Møn není moc velký, a vypadá jako zvlněná Haná, takže se dá úplně v pohodě projet na kolech za 2 dny. Je na něm spousta megalitických památek, ale my jsme sem přijeli kvůli Elmelundskému mistrovi. Což byl – pro nás donedávna neznámý- malíř fresek z konce 15. století. Jeho malby jsou naivistické a kruté zároveň. Děsivé jsou především naprosto nezúčastněné výrazy jeho postav i za situací, kdy například drží zavražděné neviňátko za nožičku hlavou dolů. Nejzajímavější z výjevů jsou čerti s plovacími blánami nebo opice s divnými hučkami. Nic tak mysteriózního jsme v kostele nikdy neviděli! Jak říkal stopař, co nám to doporučil: World class.

Poslední den, před odjezdem z ostrova a z Dánska domů, jsme se ještě dostali na útesy Møns Klint. Jsou celé z křídy, takže skoro svítí, jak jsou bílé. Ale hlavně, se v nich ukývá spousta zkamenělin. A protože se křída snadno rozpadá, tak je docela snadné jich pár najít, když si dáte chviličku práci. Teda né, že by se tam volně povalovali trilobiti, spíš najdete staré mořské mini podivnosti. Ale proto nahoře na útesech postavili geocentrum, kam zadarmo můžete přijít, ukázat jim své úlovky a oni vám řeknou, co přesně jste objevili. Teda alespoň to psali v průvodci. Protože když jsme tam přišli my, tak už bylo zavřené, takže je dost možné, že jsem spíš našla špinavé kameny, než dávné tvory, ale já věřím v ty tvory…

Klárka Němečková je moja kamarátka zo Zlína, pochádza z Olomouca, študuje priemyslový dizajn a stretnutie s ňou mi vždy spraví deň. Takéto dni budú však čoraz vzácnejšie lebo sa presťahovala aj so svojim Alešom do Prahy. Keď mi v lete rozprávala o všetkom čo v Dánsku videli a zažili nemohla som spraviť nič iné ako ju poprosiť o príspevok! Hlavne po tom ako som híkala nad každou fotkou z výletu.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *